Na letošních, v pořadí třetích Pohankových slavnostech na Ekofarmě PROBIO ve Velkých Hostěrádkách, jedné z demonstračních farem Ministerstva zemědělství, patřil jeden z programových bloků tématu změny klimatu a zemědělství. Vystoupil v něm Tomáš Uhnák Kárník, doktorand Katedry humanitních věd a výzkumný pracovník České zemědělské univerzity v Praze, a představil závěry projektu Eko-habitus, který podpořila Grantová agentura ČR. Mezioborový tým z ČZU a Ústavu zemědělské ekonomiky a informací pod vedením profesora Lukáše Zagaty v něm zkoumal, jak čeští zemědělci a ovocnáři hodnotí klimatickou změnu a jak na ni reagují. Výzkumníci vedli hloubkové rozhovory s padesáti zemědělci, analyzovali klimatická data a na konci roku uspořádají celorepublikové dotazníkové šetření farem. Uhnák Kárník se ve svém vystoupení zaměřil na zjištění, která se týkají produkce ovoce a změny klimatu.
Sad je investicí na desítky let a na rozdíl od obilí ho nejde za rok vyměnit za jinou plodinu. Výkyvy počasí proto ovocnáře zasahují tvrději a ovocnáři se jim hůř přizpůsobují. Výzkum vychází z pojetí takzvané kontextuální zranitelnosti (O'Brien et al. 2007; Fellmann 2012): to, jak těžce hospodáře klima zasáhne, neurčuje jen počasí, ale také ekonomické, institucionální a sociální podmínky, ve kterých jsou farmy ukotveny a které tak určují možnosti adaptovat se na změny klimatu a zmírnit případné negativní dopady.
Sady ubývají hlavně v tradičních oblastech, jako je jižní Morava, a nejčastěji se z nich stává orná půda. Zároveň mezi lety 2005 – 2025 vzniklo 5 200 hektarů nových sadů po celé republice, takže téměř polovina dnešních sadů stojí mimo historická pěstební centra. Pěstitelé nejčastěji mluví o jarních mrazech, suchu, kroupách a rostoucích teplotách. Hlavně ale o tom, že počasí přestalo být předvídatelné a škody se během jedné sezony sčítají. „Mrazy vždycky byly, ale byly krátce a byly předvídatelný,“ popsal jeden z ovocnářů. Ztrátu ale podle zjištění nevytváří jen samotné klima. Stále větší roli hrají normy kvality, které nastavují odběratelé a kterým je obtížné vyhovět v sezónách s nepředvídatelným průběhem počasí. Když plody nedorostou do požadovaného kalibru nebo nemají předepsaný vzhled, prodávají se levněji, končí v moštárně nebo je nikdo nevezme. Škoda se tak přenáší do dalších let: nižší příjem znamená menší investice a horší výchozí pozici pro příští sezonu. Závlahy a protikroupové sítě sady chrání, zároveň je ale činí závislými na kapitálu, energii a vodě. Odolnost proto není trvalý stav. Ovocnář ji musí budovat každou sezonu znovu a daří se jim to jen tehdy, když mají pro své ovoce odbyt.
Výsledky výzkumu obvykle zůstávají v odborných časopisech a na konferencích, kam se zemědělci dostanou jen zřídka. Tentokrát se vrátily přímo k lidem, jejichž zkušenosti je pomohly vytvořit. Právě takový přenos znalostí z výzkumu zpět do praxe je jedním z cílů projektu Eko-habitus. Více o projektu a jeho výstupech najdete na eko-habitus.cz.
